Vybrané dokumenty z naší historie

                   Informace z Wikipedie

"Břetislavova dekreta je soubor právních předpisů, který v roce 1039 nad hrobem svatého Vojtěcha v Hnězdně vyhlásil český kníže Břetislav I. Jedná se o nejstarší českou právní památku a významný historický pramen, který poskytuje významné informace o raně středověké společnosti, dosud jen částečně christianizované.

Informace z Wikipedie : Zlatá bula sicilská

"Zlatá bula sicilská je souborem tří navzájem provázaných listin, jejichž význam v dějinách českého státu procházel významnými proměnami. Přemyslu Otakarovi I. ji 26. září 1212 vydal v Basileji budoucí římský král Fridrich II. jako odměnu za podporu, již mu Přemysl poskytl v boji o říšskou královskou korunu. Název listiny, resp. listin, je odvozen od pečeti, která je k dokumentu přivěšena. Fridrich II. jako král Sicílie disponoval tehdy pouze pečetí tohoto království. Říšskými insigniemi a tím i říšským typářem Fridrich II. na své vlastně první cestě do říše ještě nedisponoval.!"

"Pojem Zlatá bula sicilská dnes ve skutečnosti zastřešuje - jak v odborné tak v populární literatuře - celkem tři listiny, které v Basileji pro (budoucího císaře) Fridricha II. sepsal notář Jindřich z Pairis a které tvoří logický celek. Listina druhá je adresována Přemyslu Otakaru I. a třetí jeho bratrovi Vladislavu Jindřichovi, moravskému markraběti. Obsahem obou je věnování statků a zboží. Nejasná formulace ve třetí listině, kde je Vladislavovi Jindřichovi věnováno a potvrzeno zboží "Mocran et Mocran" se všemi právy a příslušenstvím, je dosud záhadou českého středověku.!"

• Listina z 26. září 1212, vydaná králem obojí Sicílie a králem německým Friedrichem II., vnukem Friedricha I. Barbarossy, zvaná Zlatá bulla sicilská. Byla potvrzením právního stavu z roku 1158.

Zakládací listina Univerzity Karlovy v Praze
 ze 7. dubna 1348 (český text)

Zdroj: https://www.cuni.cz/UK-1391.html

Karel, z Boží milosti římský král, vždy rozmnožitel říše, a český král. Na věčnou té věci paměť.

Mezi tužbami našeho srdce a tím, co naši královskou mysl svou tíhou stále zaneprázdňuje, její zřetel, starost a pozornost se stále obrací k tomu, aby naše české království, jež nad ostatní důstojenství a državy, ať dědičné, ať šťastně získané, obzvláštní náklonností naší mysli milujeme, o jehož povznesení vší možnou horlivostí se staráme a o jehož čest a blaho vším svým snažením usilujeme, aby tak, jako se řízením Božím raduje z přirozené hojnosti zemských plodin, podle příkazu naší prozíravosti a naším přičiněním za našich časů bylo ozdobeno množstvím učených mužů.

A tak, aby naši věrní obyvatelé království, kteří bez ustání lační po plodech vědění, se nemuseli v cizích zemích doprošovat almužny, ale aby našli v království stůl k pohoštění prostřený a aby se ti, jež vyznamená vrozená bystrost a nad ni, stali poznáním věd vzdělanými, a nebyli již více nuceni a za zbytečné mohli pokládat, za účelem vyhledávání věd kraj světa obcházet, k cizím národům se obracet, nebo aby jejich dychtění bylo ukojeno, v cizích končinách žebrat, nýbrž aby za svou slávu považovali, že mohou jiné z ciziny k sobě zvát a účastny je činit té lahodné vůně a tak velikého vděku. 

Protož, aby tak prospěšný a chvalitebný záměr naší mysli zrodil důstojné plody a aby vznešenost tohoto království byla rozmnožena utěšenými prvotinami novoty, rozhodli jsme se po předchozí zralé úvaze zřídit, vyzdvihnout a nově vytvořit obecné učení v našem metropolitním a zvláště půvabném městě pražském, které je jak bohatstvím zemských plodin, tak příjemností místa, jelikož vším potřebným oplývá , nadmíru příhodné a uzpůsobené k tak velikému úkolu. 

Na tomto učení budou pak doktoři, mistři a žáci všech fakult, jimž slibujeme znamenité statky, a těm, které toho hodné shledáme, udělíme královské dary. 

Doktory, mistry a žáky na kterékoliv fakultě i mimo ní, všechny vespolek a každého zvláště, ať přijdou odkudkoliv, jak na cestě, tak při pobytu i při návratu, chceme zachovat pod zvláštní ochranou a záštitou našeho majestátu, každému pevnou záruku dávajíce, že všechna privilegia, výsady a svobody, kterých z královské moci užívají a kterým se těší doktoři a žáci jak na učení pařížském, tak boloňském, všem a jednomu každému, kdo by sem chtěl přijít, laskavě udělíme a postaráme se o to, aby ty svobody byly ode všech a každého jednoho neporušitelně zachovávány. 

Toho všeho na svědectví a pro bezpečnější jistotu dali jsme vyhotovit tuto listinu a kázali jsme ji potvrdit pečetí našeho majestátu. Dáno v Praze léta Páně tisícího třístého čtyřicátého osmého, v prvé indikci, sedmého dne měsíce dubna, druhého roku našich království.

Dekret kutnohorský - Wikipedia

Dekret kutnohorský je listina omezující vliv cizinců na pražské univerzitě vydaná 18. ledna 1409 za vlády Václava IV., na jejím vzniku se podílel především Jeroným Pražský a Jan z Jesenice, přední členové reformní skupiny na univerzitě. Podle dekretu obdržel český národ na univerzitě tři hlasy, ostatní národy (saský, bavorský a polský) jeden. „Národy“ na středověkých univerzitách byly spolky sdružující studenty a eventuelně profesory podle země jejich původu. Český národ na pražské univerzitě zahrnoval všechny studenty a profesory pocházející z Čech, Moravy (tedy i německy hovořící), Uher a Sedmihradska. Dekret se týkal pouze třífakultního učení, ne právnické univerzity.

Páni Čeští a Morawští, hojně w Praze i we krajích shromáždění, osmerým w táž slowa wyhotoweným psaním a přiwěšením 452 pečetí, horliwě domlauwají Otcům zboru Konstanského pro upáleni M. Jana z Husince a wězení M. Jeronyma  z Prahy.

Zdroj:  https://www.psp.cz/eknih/snemy/ac/vol03/1414_28/t0006_00.htm

W Praze (i jinde), 1415, 2 Sept. sl. (Ze sauwěkého překladu [Psaní toto, půwodně latině psané, tištěno w témž jazyku několikráte w aktách zboru Konstanského. Srw. Časopis Česk. Museum. 1834, str. 325—334.])

List pánuow Českých a Morawských do Konstancie.

Informace z Wikipedie

Žižkův vojenský řád byl soupis pravidel a ustanovení, podle kterých se měla řídit husitská polní vojska. Vznikl roku 1423 krátce po bitvě u Hořic, za autora či spoluautora bývá považován samotný Jan Žižka (někdy je jeho autorství zpochybňováno). Řád vznikl hlavně proto, aby bylo vojsko poslušné. Kvůli neposlušnosti trpěla husitská vojska zbytečnými ztrátami jak na na vojácích, tak na zbraních a majetku („na bratřích i na majetku“). Zvláště orebitská šlechta se zavázala řád za každou cenu bránit a tvrdě postupovat proti tomu, kdo by se mu vyhýbal.

Informace z Wikipedie

Majestát na náboženskou svobodu (obvykle známý jako Rudolfův Majestát) byla listina vydaná Rudolfem II. 9. července 1609. Tato listina potvrzovala svobodu náboženství v Českém království. Zároveň potvrzovala Českou konfesi, kterou jeho otec Maxmilián II. slíbil pouze ústně, a to v roce 1576.Podle Majestátu nikdo nesměl být nucen ke katolickému ani jinému vyznání. Platil pro královská města, šlechtu i poddané. Listina byla zanesena do zemských desek jako platný zákon.

1. listopadu 1781 vydal císař Josef II. patent, kterým bylo zrušeno nevolnictví 

Josef II. Habsburský, císař Svaté říše římské a nekorunovaný český král, byl panovníkem, který pokračoval v osvícenských reformách své matky Marie Terezie. Zasadil se mimo jiné o toleranci náboženství, omezení cenzury, reformu daní a uvolnění školství z církevní kontroly.  

1. listopadu 1781 vydal patent o zrušení nevolnictví, kterým zbavoval poddané přímé závislosti na vrchnosti. Podle patentu se mohli poddaní svobodně odstěhovat bez souhlasu majitele panství, svobodně uzavírat manželství, svobodně nakládat se svým majetkem (prodávat jej či zadlužovat) nebo svobodně vybírat povolání pro své potomky. Dříve v podobných situacích potřebovali výhradní souhlas majitele panství, k němuž „náleželi“.

Důležitou součástí reformy byla také možnost vykoupit se z poddanství. To navíc přinášelo možnost zbavit se robotní práce, kterou Josef II. alespoň omezil na 3 dny v týdnu v období žní. Robotní povinnost byla ještě upravena v roce 1789 v berní a urbariální reformě, která robotu povolovala za mzdu. Po smrti Josefa II. však byla tato úprava urychleně zrušena a robota existovala ještě do roku 1848, kdy byla postupně za náhradu rušena.

Reforma měla za následek přesun části obyvatelstva do měst za prací, což podněcovalo průmyslovou revoluci. Příchod vesnických obyvatel do větších měst také posiloval zastoupení česky mluvících lidí s původní českou kulturou a tradicemi. Z tohoto fenoménu čerpalo v budoucnosti i české národní obrození. 

Jeho c. a k. Apoštolské Veličenstvo ráčil nejmilostivěji vydati tento Nejvyšší vlastnoruční spis a manifest:

Vidělo se Mi, naříditi ministru Mého domu a věcí zahraničních, aby oznámil královské srbské vládě, že mezi mocnářstvím a Srbskem nastal stav válečný.

V této osudné chvíli jest mi potřebou, obrátiti se Svoje milované národy. Nařizuji vám tudíž, abyste přiložený manifest veřejně vyhlásil.

V Lázních Išlu, dne 28. července 1914

Pittsburská dohoda

Česko-Slovenská Dohoda, uzavretá v Pittsburghu. Pa., dňa 30. mája 1918.

Predstavitelia slovenských a českých organisácií vo Spoj. Štátoch, Slovenskej Ligy, Českého Národného Sdruženia a Sväzu Českých Katolíkov, porokovali za prítomnosti predsedu Česko-Slovenskej Národnej Rady profesora Masaryka, o česko-slovenskej otázke a o našich posavádnych programových prejavoch a usniesli sa nasledovne:

•     Schvaľujeme politický program usilujúci sa o Spojenie Čechov a Slovákov v samostatnom štáte z Českých Zemí a Slovenska.
•    Slovensko bude mať svoju vlastnú administratívu, svoj snem a svoje súdy.
•    Slovenčina bude úradným jazykom v škole, v úrade a vo verejnom živote vôbec.
•    Česko-slovenský štát bude republikou. Jeho Konštitúcia bude demokratická.
•    Organisácia spolupráce Čechov a Slovákov vo Spojených Štátoch bude podľa potreby a meniacej sa situácie, pri spoločnom dorozumení, prehĺbená a upravená.
•    Podrobné ustanovenia o zariadení česko-slovenského štátu ponechávajú sa osvobodeným Čechom a Slovákom a ich právoplatným predstaviteľom.
   

  Albert Mamatey, Ján Janček ml., Milan Getting, Ján Pankuch, rev. Jozef Murgaš, rev. Ján Kubašek, Ondrej Schustek, T. G. Masaryk, Karel Pergler, Dr. L. Fisher, B. Simek, J. J. Zamrhal, Hynek Dostál, Vojta Beneš, rev. Inncent Kestl, Jan Straka, Ivan Bielok, rev. Oldř. Zlámal, Michal Bosák, H. H. Miko, Ignác Gessaz, Karlovský, rev. Pavel Šiška, J. A. Ferenčík

18. října 1918 bylo v Paříži vydáno Prohlášení československé samostatnosti

Toto prohlášení podepsali :
 

• Profesor T.G.Masaryk, předseda ministerské rady a ministr financí
• Dr. Eduard Beneš, ministr zahraničních záležitostí a ministr vnitra
• Gen. Dr. Milan Štefánik, ministr národní obrany

Přítomni: 
• Předseda: Dr. Kramář 
• Zapisovatel: Člen N. S. Luděk Pik; pak větší počet členů N. S.
• Z kanceláře sněmovní: JUDr. Jaroslav Haasz, tajemník sněm., zástupce jeho JUDr. Jindř. Šafařovič.

Dohoda uzavřená mezi Německem, Spojeným královstvím, Francií a Itálií v Mnichově 29. září 1938

Mnichov 29. září 1938  

Německo, Spojené království, Francie a Itálie se dohodly se zřetelem k dohodě, jíž už bylo ve věci odstoupení sudetoněmeckého území v zásadě docíleno, na těchto podmínkách a modalitách tohoto odstoupení a na opatřeních z něho vyplývajících a prohlašují, že jsou jednotlivě odpovědné za zajištění kroků nutných k jeho zabezpečení.

1. Vyklizení začne 1. října.

2. Spojené království, Francie a Itálie ujednávají, že se vyklizení území provede do 10. října, a to bez zničení jakýchkoli existujících zařízení, a že je československá vláda odpovědná za to, že se vyklizení provede bez poškození uvedených zařízení.

3. Modality vyklizení stanoví v jednotlivostech mezinárodní výbor složený ze zástupců Německa, Spojeného království, Francie, Itálie a Československa.

4. Etapovité obsazování převážně německého území německými oddíly začne 1. října. Čtyři části území, označené na přiložené mapě, obsadí německé oddíly v tomto pořadí:
Část území označenou I 1. a 2. října, část území označenou II 2. a 3. října, část území označenou III 3., 4. a 5. října, část území označenou IV 6. a 7. října.
Zbývající území převážně německého charakteru neprodleně určí shora uvedený mezinárodní výbor a německé oddíly je obsadí do 10. října.

5. Mezinárodní výbor zmíněný v § 3, určí oblasti, v nichž se má konat plebiscit. Tato území obsadí až do ukončení plebiscitu mezinárodní formace. Týž výbor stanoví modality, za nichž se plebiscit provede, přičemž je třeba pokládat modality sárského plebiscitu za základ. Výbor určí rovněž den konání plebiscitu; tento den však nesmí být pozdější než konec listopadu.

6. Konečné vytyčení hranic provede mezinárodní výbor. Tento výbor má právo navrhnout čtyřem mocnostem, Německu, Spojenému království, Francii a Itálii, ve výjimečných případech nepatrné odchylky od přísně etnografického určení oblastí, aby se tyto převedly bez plebiscitu.

7. Předpokládá se opční právo pro přesídlení do odstoupených oblastí a pro vysídlení z nich. Opce musí být uskutečněna do šesti měsíců od okamžiku uzavření této dohody. Podrobnosti opce stanoví německo-československý výbor, uváží postup za účelem usnadnění výměny obyvatelstva a vyjasní zásadní otázky, jež z této výměny vyplynou.

8. Československá vláda propustí ve lhůtě čtyř týdnů ode dne uzavření této dohody z vojenských a policejních sborů všechny sudetské Němce, kteří si toto propuštění přejí. V téže lhůtě propustí československá vláda všechny sudetoněmecké vězně odpykávající si trest na svobodě za politické delikty.

Adolf Hitler
Neville Chamberlain
Mussolini
Ed. Daladier

Zdroj : https://libpro.cts.cuni.cz/charta/index.htm
 

• Prohlášení Charty 77 [.pdf] [.doc]
• Průvodní dopisy k Prohlášení Charty 77 [.pdf] 
• A B C Č D E F G H I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž

     
     V neděli 6. ledna 1977 večer bylo poprvé zveřejněno Prohlášení Charty 77. Jeho signatáři kritizovali „politickou a státní moc“ za nedodržování lidských a občanských práv, k jejichž dodržování se zavázala při podpisu Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. V dokumentu signatáři vyzvali představitele domácího režimu k nápravě tohoto stavu a k zahájení konstruktivního dialogu o tomto tématu. Charta 77 měla podle představ autorů zakládajícího textu (hlavními byli spisovatelé Václav Havel a Pavel Kohout) v budoucnosti vyvíjet následující činnost: „upozorňovat na různé konkrétní případy porušování lidských a občanských práv, připravovat jejich dokumentaci, navrhovat řešení, předkládat různé obecnější návrhy směřující k prohlubování těchto práv a jejich záruk, působit jako prostředník v případných konfliktních situacích, které může bezpráví vyvolat, apod.”